U nás doma: proč mám ráda věci, které spolu nemusí dokonale ladit

Světlý interiér, hodně prostoru, žádná připravená produktová kompozice.

Když se rozhlédnu u nás doma, vlastně tu není moc věcí, které by byly koupené jako jedna dokonale sladěná kolekce.

A asi právě proto se tu cítím dobře.

Dřív jsem možná víc přemýšlela nad tím, jestli se k sobě všechno hodí. Dnes už vybírám hlavně podle pocitu. Něco mě zaujme tvarem, jindy materiálem nebo tím, jak je věc příjemná na dotek.

A když si ji umím představit u nás doma, většinou už není co řešit.

Nemusí být ze stejné série

Ne produktovka. Detail nepravidelné keramiky, staršího dřeva a světla procházejícího sklem.

Mám ráda keramiku, sklo, dřevo a přírodní materiály. Každý je jiný, ale právě v tom je podle mě jejich kouzlo.

Nemusím mít všechny talíře ze stejné kolekce ani vázy ve stejném odstínu. Stačí mi, když spolu věci působí přirozeně.

Spojují je klidné barvy, jednoduché tvary a dostatek prostoru kolem nich.

Domov vzniká postupně

Zezadu nebo jen ruce. Třeba přesouváš vázu na parapet, otevíráš závěs nebo neseš větvičku ze zahrady. Bílá košile, přirozený moment.

Myslím, že nejhezčí domovy nevzniknou během jednoho odpoledne.

Něco máte roky. Něco si přivezete z výletu. Jinou věc objevíte náhodou a jednoduše víte, že ji chcete mít doma.

A postupně vznikne domov, který možná není dokonale sladěný, ale je váš.

Přesně takový mám ráda i já.

Méně, ale těch správných

Velmi klidný kout vašeho domova. Hodně prázdného prostoru, světlo, jedna židle, část stolu a třeba jediná váza. Přes okno trochu zeleně.

Čím jsem starší, tím méně mám potřebu zaplňovat každé prázdné místo.

Raději si vyberu jednu věc, kterou mám opravdu ráda, než několik dalších jen proto, aby někde něco stálo.

Možná právě proto u nás doma věci nemusí dokonale ladit.

Stačí mi, když každá z nich má svůj důvod, proč tu je.

Jaruška 🤍
Deejada