Keramika, sklo a dřevo. Kombinace, ke které se ráda vracím.

Jsou materiály, které spolu doma fungují úplně přirozeně. A právě keramika, sklo a dřevo jsou pro mě jednou z těch kombinací, které se jen tak neomrzí.

Když se podívám kolem sebe doma, právě tyhle tři materiály se u nás objevují asi nejčastěji.

Keramika, sklo a dřevo.

Každý je úplně jiný, a přesto vedle sebe působí, jako by k sobě patřily odjakživa.

Možná je to tím, že žádný z nich nepotřebuje být dokonalý. Na keramice může být vidět struktura glazury, ve skle drobná nepravidelnost a dřevo si časem vytvoří vlastní kresbu a odstín.

A právě to mám na nich ráda.

Začínám většinou keramikou

Keramika dokáže být výrazná, aniž by na sebe příliš upozorňovala.

Mám ráda jednoduché tvary, ale také kousky, na kterých je nějaký detail – nepravidelný okraj, zajímavá glazura nebo povrch, který není úplně dokonale hladký.

Na stole může být keramická mísa s ovocem. Na komodě váza. V kuchyni oblíbený hrnek, který používáme pořád dokola.

A právě takové věci mám nejraději. Ne ty, které vytáhneme jednou za rok, ale ty, které jsou přirozenou součástí domova každý den.

Sklo tomu přidá lehkost

Když je keramiky nebo dřeva víc, ráda mezi ně přidám sklo.

Je nenápadné, propouští světlo a celou kombinaci odlehčí.

Proto mám ráda čiré vázy, jednoduché sklenice nebo skleněné svícny. Nemusí mít výraznou barvu ani složitý tvar. Často je nejkrásnější právě obyčejné čiré sklo, na kterém pracuje světlo.

A když do skleněné vázy přidám pár větviček nebo květin ze zahrady, většinou už nic dalšího nepotřebuji.

Dřevo všechno trochu zahřeje

Dřevo je pro mě doma takový základ.

Stačí prkénko, tác, stůl nebo jiný malý detail a vedle bílé keramiky a čirého skla najednou všechno působí tepleji.

Nemusí ho být mnoho.

Právě naopak. Jeden dřevěný prvek často úplně stačí.

A líbí se mi, že dřevo časem nestárne tak, že bych ho chtěla vyměnit. Mění se s námi. Dostává patinu, trochu jinou barvu a je na něm vidět, že ho opravdu používáme.

Nemusí spolu všechno dokonale ladit

Dřív jsem možná víc přemýšlela nad tím, jestli k sobě všechno dokonale pasuje.

Dnes už to tolik neřeším.

Nemusíme mít všechny talíře ze stejné kolekce, sklenice ve stejném tvaru ani keramiku v jednom odstínu.

Mnohem důležitější je pro mě to, aby spolu věci působily přirozeně.

Když zůstanu u materiálů a barev, které mám ráda, většinou si k sobě cestu najdou samy.

Bílá a přírodní odstíny. Čiré sklo. Dřevo. A občas jeden detail, který celé kombinaci dodá trochu charakteru.

Méně věcí, více prostoru

Jednu věc se snažím doma hlídat pořád.

Nedávat všechno, co mám ráda, na jedno místo.

Krásná mísa potřebuje kolem sebe trochu prostoru. Stejně tak váza nebo svícen.

Když necháme mezi věcmi místo, mnohem víc vynikne jejich tvar, materiál i detail.

A domov přitom zůstane klidný.

Možná právě proto se pořád vracím ke keramice, sklu a dřevu. Nemusím s nimi vytvářet složité dekorace.

Stačí několik dobře vybraných věcí.

Věci, které spolu žijí

Když vybíráme nové kousky pro Deejadu, často si je představuji právě takhle.

Ne samostatně na bílé polici.

Ale doma.

Vedle věcí, které už máme. Na stole, ze kterého ráno pijeme kávu. V kuchyni, kterou každý den používáme. Nebo ve váze, do které cestou ze zahrady přinesu pár květin.

A pokud nový kousek mezi tyhle věci přirozeně zapadne, většinou vím, že jsme vybrali dobře.

Protože nakonec nejde o to mít doma všechno dokonale sladěné.

Jde o to obklopit se věcmi, které máme rádi a se kterými se nám dobře žije.

Jaruška 🤍
Deejada